Přeji příjemné březnové odpoledne.
Čas, který nezastavitelně plyne mne postupně přivedl k mé profesi – masérky, která mě již obohatila o mnoho nových zkušeností. Čas od času bych se o ně chtěla podělit i s širším okolím. Internetovou formou mohu někomu zkrátit dlouhou chvíli, přinést odpovědi na nevyřčené otázky, obohatit den o pár zajímavých poznatků nebo třeba navodit jiný úhel pohledu na životní údálosti, ve kterých se každou vteřinou ocitáme.
Mé první kroky do jógového centra Think Yoga směřovaly za masérským kurzem, který se zde vyučoval. V té době (podzim 2015) jsem ještě netušila, že bych v nedaleké budoucnosti mohla navštěvovat stejné příjemné místo z pozice masérky, která zde masíruje. Na kurzu jsem začala nakukovat dveřmi, kterými jsem pozvolna vstoupila do masérského světa. Prvotní nejistoty a rozpaky, které člověk má nejen z masérského kurzu samotného, ale vždy, když proniká do neznámého prostředí, se díky skvělým lektorům a příjemnému kolektivu rozplynuly rychlostí blesku. Třítýdenní kurz rychle uplynul a z neznámých lidí se stali milí známí a kamarádi, které bylo smutné opouštět. Rozprchli jsme se po světě a už nikdy se v kompletním složení nesejdeme, ale zkušenosti a radosti, které jsme společně získali v nás zůstanou napořád.
Masáž zasahuje do osobního prostoru každého masírovaného, proto je důležité, aby si masér i masírovaný klient navzájem vyhovovali, protože negativní projevy se přenášejí do masáže a ani na jedné straně se nedostaví požadovaný výsledek. Masér nerad masíruje a klient je při masáží v neustálém napětí a nepohodě, což je tím pádem kontraproduktivní. Proto doporučuji vyzkoušet více masérů a najít si toho svého. Masáž, pokud je prováděna správně, dopomůže správné regeneraci postižených svalových oblastí, zklidní mysl a výrazně pomůže tělu načerpat novou vnitřní sílu. Nyní již z vlastních zkušeností mohu pozorovat a posuzovat, jaké mají masáže pozitivní výsledky. Za silný efekt, který pozoruji na většině masírovaných, je viditelný rozdíl v tom, když na lehátko lidé ulehají a poté z něj odchází.
Přichází člověk, který na masáž skoro doběhne, aby se neopozdil a stihl vše, co má naplánované v diáři. Ulehá na lehátko, hlava mu ještě přemýšlí, co kdy, kde a jak má zařídit. Jeho tvář je křečovitá, unavená a napjatá. Usměvy jsou upřímné, ale je za nimi mnohdy viditelné přemáhání. Člověk chce působit mile, i když se cítí špatně. Někteří lidé své napětí ventilují i mluvou, které nebráním, ale nedoporučuji ji. Pokud odpočívá tělo, měl by odpočívat i jazyk a mysl. Zhruba v polovině masáže tělo opravdu povolí a začne konečně odpočívát. Mluvní lidé domluví, uvolňují se nejen masírované svaly, ale tělo jako celek. Bytost, kterou každý z nás je, se začíná opět probouzet vnitřně a čerpá energii z klidu a sebe sama. Mnohdy se lidé z legrace ptají, zda mi vadí, když mi na masáži usnou, což naopak vítám, protože to značí to, že si tělo opravdu odpočine a já svou práci odvádím, jak nejlépe dovedu. Po probuzení přichází konečná odměna, kdy se tělo aspoň na chvilku zastavilo, vytrhlo se z dnešního světa neustálých pravidel a bylo na pár chvil jen tělem. Lidé vstávají a rozdíl v jejich tvářích se často nedá ani popsat. Napětí se odstranilo nejen z masírovaných částí, ale i z obličeje. Tváře i čelo se uvolnily a v úsměvu je vidět nenucený blažený výraz, který trochu zmírní pohled do zrcadla, ve kterém člověk vidí otlaky z lehátka. 
Možná již podobné studie někde proběhly, každopádně by bylo zajímavé vyfotografovat obličeje osob před a po masáži. Z mého pohledu rozdíl před a po je viditelný nejen na svalech, ale i na psychice.
V dnešní době léků vkládáme mnoho pozornosti do částí a přehlížíme člověka jako celek. Soustřeďujeme se na bolest, která jen odráží způsob našeho žití, když nás něco bolí, jdeme k doktorovi pro prášek. Mnohdy již před vstupem do ordinace víme, jaký druh prášku od doktora chceme. Zapomínáme na to, že bolest je jen nástrojem těla, kterým nám sděluje, že bychom se měli zastavit a prozkoumat, jestli něco v životě neděláme špatně. Pokud to neuděláme a vezmeme si ten prášek, oblbneme jen sami sebe, že už nic nebolí, že je vše v pořádku. Dál slepě jedeme na plný plyn a na chvíli to zabere, ale tím větší jsou pak následky. Naše tělo to s námi myslí dobře, dává znamení, říká – nedělej to! Nakonec je každý z nás jen odrazem sebe sama. Pokud se nepoučíme včas, tělo si poradí samo, prostě zmáčkne stopku!